Adventní doba v Athénách – Jsem taky člověk
Jsem žena, jsem z Indie a je mi 28 let. V posledních 5 letech jsem zažívala peklo na zemi. Ani si vlastně nejsem jistá, jestli to bylo pět let, anebo více. Dostala jsem se totiž do rukou obchodníků s lidmi. Když jsem na to ale přišla, už bylo pozdě. Prodali mě do cizí země, nikoho jsem neznala, nemluvila jsem místním jazykem. Ale to by bylo to nejmenší. Sexuálně mě zneužívali, prodávali mě dalším mužům. Ponižovali mě, chovali se ke mně, jako bych nebyla nic. Ubližovali mi. Mám spoustu jizev od ran, které jsem dostávala. Spoustu jizev, které jdou vidět, ale i spoustu jizev na srdci.
Utekla jsem. Jsem v bezpečí. Jsem v Řecku, v Athénách a našla jsem lidi, kteří mi pomáhají. Našla jsem věřící, kteří mě učí o Bohu. Řekli mi o naději, o spáse a o Bohu, který mě bezmezně miluje. Teď vím, že na mě záleží.
Jsem sice v bezpečí, ale pořád nevím, co bude dál. Jsem v zemi nelegálně, nemám doklady, a proto nemůžu vycházet z domu ven. Mám strach, že mě pošlou zpátky. Ale já už nemám domov, nemám se kam vrátit. Taky nemám kde bydlet. Zatím přespávám u lidí, které jsem potkala, ale nemůžu zůstat dlouho a najít stálé bydlení se nedaří. Taky bych ho neměla čím platit. Neumím řecky a skoro nikoho tady neznám.
Mám strach, co se mnou bude dál. Ale mám naději. Věřím, že pro mě Bůh může otevírat dveře a můžu žít plnohodnotný život. Tuto dobu před Vánocemi trávím osamocená v nejistotě, ale snažím se neuhasit ten plamen naděje, který v sobě mám.
Když mě přepadne úzkost a panika, modlím se. Modlím se a čtu si Bibli. Čtu ji celou. Spoustě toho nerozumím, ale dává mi to pokoj do srdce a já se chci dozvědět více o tom, který za mě položil život. O tom, jehož příchod na svět si již brzy budeme připomínat Vánocemi. Díky Ježíšovi můžu usínat. Bez něj by mě beznaděj a strach nenechaly spát.
BIBLICKÝ PŘÍBĚH
Když mudrci odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil."
On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: `Z Egypta jsem povolal svého syna.´
Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců.
Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: `Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.´
OTÁZKY (vhoďte do krabičky)
Jak to že tato žena zakoušela PEKLO NA ZEMI, nyní žije v nejistotě v cizí zemi, kde je Boží láska k této ženě, občas asi Bůh měl něco jiného na práci, ne? A když Herodes zabíjel neviňátka?
V textu používá ona žena třikrát slovo naděje. Jak to že tato žena mluví o naději v beznaději? Není to protimluv? Řekli byste, že víra je pro tuto ženu placebo (neskutečná vymyšlená věc slibuje změnu k lepšímu)