Předposlední únorový týden strávili letošní sedmáci na horách. Jak moc se těšili, se snad ani nedá vypovědět. Bohužel někteří se nedočkali, protože je porazila chřipka.
Počasí už snad ani rozmanitější být nemohlo – nejdříve jen technický sníh na sjezdovce x od středy silné sněžení, zataženo až mlhavo x i slunečný den s azurem, ale i déšť.
Přestože většina letošních sedmáků už lyžovat uměla, všichni si sjíždění na prkýnkách užili. Vyzkoušeli si bláznivé kousky ve dvojicích i v družstvech a podle slov některých zjistili, že stále je co zlepšovat a co se učit.
Ve čtvrtek, po vydatném sněžení, jsme se vydali na běžky, někteří poprvé. Po počátečním seznámení se s jinakostí tohoto lyžování, se všichni zúčastnili běžeckých závodů. Jako perličku jsme ještě uspořádali sjezd na běžkách s hromadným startem. O pády, kotrmelce, ale hlavně legraci nebyla nouze. Na závěr jsme se ještě vydali na minivýlet přes potůčky a strže s parádním závěrečným sjezdem.
Někteří žáci se také poprali se svou leností a chodili i na dobrovolné ranní hry venku. Hrátky ve a se zbytky přírodního sněhu neměly chybku.
Také ranní posezení s příběhy, hladivými slovy, díky i prosbami zůstanou jistě dlouho v srdcích všech účastníků. Otec Jiří Ramík vyprávěl tak, že mnozí zapomínali i na hlad, který měli před pozdní snídaní už vždy pořádný.
Odpolední program byl mimo jiné zpestřen celolyžákovou etapovou hrou na motivy filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. A večerní hry? – ty prostě neměly chybu, legrace a smích nebraly konce.
Škoda, že je konec. Jedině vidina jarních prázdnin nás přiměla nastoupit do autobusu a vrátit se domů, k rodičům, sourozencům a kamarádům.